Vladimír Žikeš, Slovenské povstání bez mýtů a legend

Vladimír Žikeš (1906–1980) zůstává v kulturním povědomí jedním z nejznámějších českých nakladatelů období první republiky. Mnohem méně je však známo, že za druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje, po odhalení skupiny gestapem uprchl v srpnu 1942 z Prahy na Slovensko, kde pod falešnou identitou dál zpravodajsky působil pro československou exilovou vládu v Londýně. Účastnil se Slovenského národního povstání a byl v přímém kontaktu s aktéry, kteří měli zásadní podíl na obnově Československa. Až zpětně pochopil, jak píše autorka úvodní studie, že komunisté, kteří se v prvních letech slovenského státu na odbojové a zpravodajské činnosti podíleli jen nepatrnou měrou, „přinejmenším od léta 1943 pod záminkou národní a demokratické revoluce spřádali všemi prostředky nitky ke svému politickému vítězství“ a po válce si pomocí bezostyšných lží přisvojili veškeré zásluhy na povstání a odboji vůbec. Není divu, že paměti, které Žikeš napsal v sedmdesátých letech, mohly být poprvé vydány až v roce 1990. Nyní vycházejí v nové edici, díky péči historičky Zlatici Zudové-Leškové, která jejich text opatřila poznámkami a napsala také úvodní studii. Kniha rovněž obsahuje studii Tomáše Síbka o Žikešově nakladatelské činnosti s kompletní bibliografií vydaných titulů.