Národnostní diverzita na mapách českých zemí – kartografický obraz a realita
Jitka Močičková
Kontakt: mocickova@hiu.cas.cz
Výstupy projektu jsou dostupné rovněž na samostatné webové stránce.
Projekt byl podpořen z programu Strategie AV 21, Paměť v digitálním věku, 2020, Digital Humanities – zpřístupňování, uchovávání a záchrana pramenů v digitálním věku
Národnostní problematika byla v českých zemích v období 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století bezesporu jedním z klíčových společenských i politických témat. Médiem, ve kterém byla často tematizována, se poměrně brzy staly kartografické dokumenty. Národnostní složení obyvatelstva českých zemí se na mapách začíná objevovat přibližně od 20. let 19. století, zpočátku spíše sporadicky a schematicky na mapách větších regionů (Evropa, střední Evropa).
Obr. 1: Nejstarší národnostní mapa Rakouska Antona Gross-Hoffingera z roku 1834 zachycuje národnostní situaci v českých zemích značně nepřesně. Fond Knihovny Historického ústavu AV ČR, sig. C 8757.
První přesnější zachycení národnostní struktury českých zemí přináší mapa Pavla Josefa Šafaříka Slovanský zeměvid z roku 1842 (vydání této mapy předcházely Šafaříkovy rukopisné náčrtky z konce 30. let 19. století).
Obr. 2: První poměrně přesné zachycení národnostní struktury obyvatelstva českých zemí na mapě Slovanský zeměvid Pavla Josefa Šafaříka z roku 1842. Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR, sig. MAP G 3.
Výrazný rozvoj národnostních map, a to jak po stránce kvantitativní, tak kvalitativní, nastává ve druhé polovině 19. století, zejména v souvislosti se zaváděním periodických úředních statistických šetření od 80. let 19. století. Přispěl k němu rovněž technologický pokrok, který umožnil barevný tisk, zcela zásadní pro národnostní mapy, a obecně výrazné zlevnění tisku map, díky kterému mohly být tištěny ve větších, cenově dostupných nákladech.
Obr. 3: Podrobná národnostní mapa Heinricha Rauchberga Sprachenkarte von Böhmen z roku 1904 používá pro vyznačení národnostně smíšených oblastí kontrastní barvy. Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR, sig. MAP E 39.
V neposlední řadě je třeba tvorbu a produkci map s národnostní tematikou nahlížet v kontextu vzestupu moderního nacionalismu, který si utvářel svůj teritoriální rámec a usiloval o jeho uchování, případně rozšíření. Národní hnutí poměrně brzy rozpoznala potenciál tohoto žánru a začala ho často využívat jako účinný mobilizační nástroj v česko-německém etnickém konfliktu.
Obr. 4: Národnostní mapa severní Moravy a východních Čech Aloise Chytila z roku 1906. Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR, sig. MAP E 46.
Obr. 5: Šubrtova a Hoškova Národnostní mapa severozápadních Čech z roku 1908 vycházela z výsledků soukromých sčítání a vymezovala se proti výsledkům oficiálního censu. Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR, sig. MAP E 38.
Období bezprostředně po roce 1918 je jedním z vrcholů produkce map s národnostní tematikou, které byly v hojné míře vytvářeny jako podkladový materiál pro jednání na Pařížské mírové konferenci (1919–1920) a jednotlivé národy a nově vznikající národní státy v tomto období zásadního překreslování hranic střední Evropy deklarovaly pomocí národnostních map své územní požadavky.
Obr. 6: Mapa Pays Tchéques. Bohême, Moravie, Silésie autrichienne et Slovaquie (ca 1919) používá označení „české země“ i pro Slovensko a na celém území rozlišuje pouze oblasti „osídlené Čechoslováky“ a „smíšené oblasti“. Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR, sig. MAP A 2450.
Až do počátku druhé světové války byly národnostní mapy častým a oblíbeným žánrem tematické kartografie. Objevovaly se také ve formě doplňkových map k obecně-zeměpisným mapám, stávaly se běžnou součástí atlasů. O významu, který tehdejší veřejnost přikládala národnostní problematice, svědčí, že se do roku 1918 objevuje česko-německá národnostní hranice na mnoha mapách, které nebyly primárně vytvářeny jako národnostní.
Obr. 7: Jedna z nejpodrobnějších československých národnostních map v meziválečném období – Národnostní mapa Republiky československé Antonína Boháče z roku 1926. Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR, sig. MAP E 24.
Hlavní pozornost byla při našem výzkumu věnována vývoji znázornění česko-německé národnostní hranice a otázce, zda a v jaké míře se od sebe lišily českojazyčné národnostní mapy od map německojazyčných (tj. provenienčně německých a rakouských). V rámci výzkumu se ukázalo, že jak česká, tak německá a rakouská strana používaly nejrůznější metody manipulace při vytváření těchto map, aby dosáhly jejich vyznění ve svůj prospěch. Tato tendence byla zejména silná v době politických převratů – 1848, 1918 a koncem 30. let 20. století.
Na mapách se setkáváme s „tradičními“ způsoby manipulace, které se objevují i na jiných než kartografických dokumentech (propagandistické názvy, texty nebo hesla), ale i se způsoby specifickými, např. ideologickým podtextem v názvech jednotlivých mapových znaků (např. pohraniční oblasti s převahou národnostně německého obyvatelstva jsou na Langeho německé mapě Deutsch-Österreich und die Tcheco-Slowakei z roku 1919 označeny jako „Vergewaltigte deutsche u. deutschfreundliche Gebiete“, tj. znásilněné německé a Němcům přátelské oblasti.), manipulativním použitím barev nebo záměrným zkreslováním pomocí vhodně zvolených mapových škál indikujících procenta určité národnosti v daném území (nesymetrické škály, příliš úzce nebo naopak široce vymezené stupně škály, atd.). Mapy českých autorů se od map německojazyčných autorů lišily i svým pojetím toho, kdo jsou vlastně Češi, zda tvoří jeden národ s Moravany eventuálně se Slováky a jak je toto etnikum označováno.
Obr. 8: Německá mapa Friedricha Langeho Grenzgebiete der Deutschen Republik. Sudetenländer (ca 1919) kromě textu zdůrazňujícího omezování práv českých Němců, obsahuje i heslo „6 ½ Millionen Tschechen wollen 3 ½ Millionen Deutsche vergewaltigen!!!“ (tj. 6,5 milionu Čechů chce znásilnit 3,5 milionu Němců). Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR, sig. MAP A 2455.
Obr. 9: Německá mapa Volksgruppen in der Tschechoslowakei z roku 1938 rozlišuje Čechy a Slováky jako dvě etnika, navíc Moravské Slováky označuje jako samostatné (sub)etnikum. Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR, sig. MAP E 26.
Národnostní mapy českých zemí jsou významnými a doposud jen okrajově využívanými prameny, které zřetelně odráží vývoj a dynamiku česko-německých vztahů od 2. poloviny 19. století do počátku druhé světové války. Na obecnější rovině studium těchto map přináší informace o způsobu tematizace národnostní problematiky v kartografickém dokumentu, stejně jako o metodách a účelu jejího záměrného zkreslování. V neposlední řadě je možno vývoj kartografického znázornění česko-německé národnostní hranice komparovat s mapováním jiných „konfliktních“ národnostních hranic (např. jazykovou hranicí Poláků a Němců nebo Slováků a Maďarů).
Obr. 10: Jazyková hranice podle mapy předložené československými zástupci delegátům Versailleské mírové konference. Les Allemands de Bohême, (ca 1919). Fond Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR, sig. MAP E 19.
Obr. 11: Česká mapa République Tchécoslovaque: carte ethnographique et biologique (cca 1921–1922) používá barevnou nevyváženou škálu (100–80 %,80–50 %, 50–20 %, 20–5 %) a rozlišuje pouze území obývaná Čechoslováky a blíže nespecifikovanými menšinami. Území, kde Čechoslováci tvoří méně než 5 % obyvatelstva nejsou vyznačena plošnou barvou jako ostatní oblasti, ale pouze body. Jejich homogenita je navíc narušena „biologickým“ prvkem – zelenou barvou vyznačenými oblastmi pohraničních lesů nazvanými „des grandes forêts sur la frontière du territorie habité par les Tchécoslovaques“ (tj. velké lesy na hranici území osídleného Čechoslováky). Etnicky německé území je tak znázorněno jako částečně lesnatá málo zalidněná oblast.
Díky finanční podpoře programu Strategie AV21 byly zkatalogizovány a zdigitalizovány národnostní mapy českých zemí z fondu Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR. Bibliografické záznamy jsou zpřístupněny v online katalogu knihovny Historického ústavu AV ČR, skeny map ve vysokém rozlišení se základním bibliografickým popisem jsou umístěny ve virtuální mapové sbírce Chartae Antiquae.
V rámci projektu byly analyzovány téměř tři stovky map vzniklých v období 1818–1940 uložené v mnoha českých i zahraničních paměťových institucích. Databáze map zobrazujících česko-německou národnostní hranici v období ca 1820-1940 přináší jejich podrobný bibliografický popis a odkazy na digitální kopie těchto map v různých virtuálních mapových sbírkách.
Databáze v češtině: http://cha.fsv.cvut.cz/web/databaze/
Databáze v angličtině: http://cha.fsv.cvut.cz/web/database/
Dalším výstupem projektu jsou mapové aplikace v prostředí GIS (geografických informačních systémů), které umožňují sledovat, do jaké míry se odlišovalo znázornění česko-německé národnostní hranice na jednotlivých mapách české, německé i rakouské provenience. Je možné díky nim vzájemně komparovat konkrétní průběh této hranice na třech desítkách vybraných národnostních map z období od konce 1. poloviny 19. století do 30. let 20. století. Ve výběru se objevují jak mapy znázorňující hranici korektně, tak mapy vysoce manipulativní.
1840–1850 → https://arcg.is/1fzfe80
1880–1910 → https://arcg.is/0Livjf
1918–1930 → https://arcg.is/8yWvb
1934–1939 → https://arcg.is/0Pa5ba0
celková aplikace → https://arcg.is/1frjHi
Výsledky výzkumu problematiky kartografického znázorňování česko-německé národnostní hranice v období 19. a 1. poloviny 20. století shrnuje studie Stanislav Holubec – Jitka Močičková, Zobrazování česko-německé národnostní hranice na mapách v období cca 1820–1940, Historická geografie 46/2, 2020, s. 283-340.
KE STAŽENÍ ZDE
