Transnacionální politika a ČSSR na poli stíhání nacistických válečných zločinů ve střední Evropě v letech 1960 až 1990

Trestněprávní stíhání nacistických válečných zločinců se od počátku šedesátých let 20. století stalo důležitým politickým a diplomatickým nástrojem zemí východního bloku v ideologickém boji proti západoněmecké republice. Vedle morálního rozměru neprosazené mezinárodní spravedlnosti sloužilo téma k nátlaku socialistického tábora vůči justičním a vojenským systémům západoevropských zemí. Komunistický režim stavěl své opodstatnění na vykořenění nacismu a to nejen na území svého vlivu. Badatelský záměr se orientuje na fungování Československé vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců (ČKVZ), která se stala mezirezortní institucí spojující kriminalisty, právníky a politiky s přeživšími, pozůstalými, historiky, novináři i pachateli. Komise se stala průsečíkem různorodých zájmů, které měla sjednotit a využít v široké škále cílů, v nichž hrála spravedlnost jen jednu z rolí. Nepotrestaní pachatelé nacistických a válečných zločinů byli povýšeni mezi hlavní témata vzájemných vztahů mezi Československem (CSK), Rakouskem (AUT), východním (DDR) a především západním Německem (DEU).