Vztahová síť papežských nunciů a španělských vyslanců v prostředí císařského dvora na přelomu 16. a 17. století
Mezi nejvýznamnější mocenská střediska císařského dvora se již ve druhé polovině 16. století zařadily papežská nunciatura a španělské vyslanectví. Diplomaté, kteří stáli v čele těchto institucí, představovali významný zdroj informací o dění v Římsko-německé říši a v habsburských zemích a důležitý faktor v prosazování partikulárních zájmů Španělska a Papežského státu. Aby jejich působení v cizím prostředí bylo efektivní, museli vyslanci zformovat a účinně využívat specifické vztahové sítě. Výzkum se soustředí na otázky související se vznikem těchto sítí, významem jednotlivých klientů z hlediska věrohodnosti předávaných informací, otázky jejich motivace a odměňování. Zároveň bude analyzován způsob komunikace diplomatů s císařem a dvořany, to vše v době vlády Rudolfa II. a Matyáše. Komparace zjištěných skutečností umožní ověřit, nakolik se vztahové sítě španělských vyslanců a papežských nunciů prostupovaly, a k jakým transformacím (a zda vůbec) v nich docházelo.
Spoluřešitel
Příjemce
Historický ústav AV ČR, v. v. i.
Spolupříjemce
Fakulta filozofická, Univerzita Pardubice